Popelář

Před pár dny jsem na svém blogu zveřejnil příspěvek Netradiční představení se. Dlouho jsem předtím přemýšlel, zda vůbec s tímto chci jít „ven“. Nakonec jsem do toho šel (jak vidno). Dnes mi díky tomuto videu došla jedna věc: jako malí máme sny. Některé jsou jednoduché a tak si je plníme. Ty složitější nebo ty, na které jsme ještě moc malí, si necháváme na „později“. Jenže v období dospívání nám systém či rodina vštěpuje do hlavy, co bychom dělat měli a co ne. Zabíjíme své sny s tím, že si je splníme „až někdy“ nebo se jim sami smějeme a dopředu víme, že si je nesplníme nikdy. A nebo se jim směje naše okolí (rodiny, přátelé, kolegové, kolemjdoucí, kdokoli…) a my uvěříme tomu, že plnit si dětské nebo i dospělácké sny, které jiným nevoní, je vlastně blbost. Sami tak sobě ubližujeme. Bohužel. A tak jsem si zase jednou postavil hlavu a dnes jsem se rozhodl splnit si svůj dětský sen, který jste měli možnost odhalit v mém videu z předvčerejška.

A jaký je/byl Váš sen, který jste si zakázali splnit?